Končí svátek evropského fotbalu - bylo to krásné, ale bylo toho dost?

Úvod
16. mistrovství Evropy se uchyluje k poslednímu zápasu, který zakončí tento specificky zorganizovaný fotbalový turnaj, jež se hrál na území hned 11 států. 60. leté výročí evropského turnaje nejlepších zemí mělo přinést fotbalovým fanouškům měsíc zábavy, krásných fotbalových akcí, emotivních zápasů a strhujících výsledků. Hráči jako Ronaldo, Lewandowski, Lukaku, De Bruyne, Mbappé nebo Havertz byli lákadlem i pro nezaujatého fanouška, který se na fotbal podívá jen okrajově a poptává hlavně pěkné zápasy se zajímavým rozuzlením. Do toho se vložili borci, kteří svými výkony příjemně překvapili, čímž fotbalový svátek pozvedli ještě o patro výše. Hovořím o Patriku Schickovi, Gianluigi Donnarummovi nebo Jarmolenkovi. Určitě se i najdou týmy (Ukrajina, Maďarsko, Dánsko nebo právě Česko), které zaujaly nejen svými výkony, nýbrž i svými příběhy, co se zapíšou do kroniky tohoto EURA, které se nakonec hrálo o rok později, než se plánovalo. Byly to příběhy krásné, ale také dramatické, naštěstí i se šťastným koncem. Našli bychom i zklamání (Francie, Wales, nebo Turecko), ta ovšem ke každému turnaji patří.

Srovnání s hokejovým šampionátem - co se očekávalo od českého týmu?
Mistrovství světa v hokeji v Lotyšsku během specifického období nabídlo spoustu zajímavých výsledků a výkonů. Především český fanoušek, očekávající slušný výsledek českého národního týmu, spíše potřeboval jakési zlepšení nálady a chuti, neboť hokejový svátek v podání Česka nebyl tak oslnivý a spíše skončil za očekáváním. A tak přišla na řadu fotbalová reprezenatce, od které se naopak neočekával boj o medaile, ale úspěchem už byl postup do vyřazovací fáze. Ale co si budeme podvídat, tým byl silný, jména rozhodně měla kvalitu a postup do osmifinále se přeci jen trochu čekal. Tým splnil své minimum a dokonce předčil očekávání, když v osmifinále vyřadil Nizozemsko. Čtvrtfinále je prostě úspěch, fotbal (až na zápas s Anglií) bavil, role outsidera týmu kolem trenéra Šilhavého vyhovovala (možná právě zjevný rozdíl mezi českou reprezentací v hokeji a ve fotbale). Český fanoušek, sice zklamaný z porážky s Dány, plně vědom si toho, že turnaj se bude hodnotit dobře.

Sportovní stránka turnaje - spokojenost, ale…
Pokud se podíváme na klíčový aspekt turnaje, tedy sportovní stránku EURA, pak už můžeme dnes říct, že se turnaj celkem povedl. Přispěla k tomu už i přítomnost fanoušků na stadiónech a celková atmosféra a zájem, který ze strany diváků byl zjevný. Na trávnících běhali věhlasní hráči, kteří chtěli ukázat své schopnosti a přednosti. Ne všem se samozřejmě dařilo, což se také projevilo na výkonech jednotlivých zemí (ze začátku Anglie, Španělsko nebo Německo). Pak tu byli borci (Lewandowski nebo Ronaldo), ale výkony Polska, respektive Portugalska zas tolik neoslnily. Prostě a jasně i nejlepší hráči planety nemají někdy svůj den nebo turnaj (Mbappé, Fernandés nebo Pukki), ale to fanoušek dokázal akceptovat, neboť týmy jinak hrály dobře, nebo naopak se mohli ukázat outsideři, od kterých se nikterak moc neočekávalo. Jen si vzpomeňme na Maďary. Jasně, maďarský fotbal jde dopředu, ale ve skupině s Portugalskem, Francií a Německem to bylo spíše skloňování…“tak o kolik to bude?”. Kdepak, i tento faktor přispěl do dramatičnosti turnaje, vyrovnané výsledky Maďarska pěkně zavařily hlavním favoritům (Francie se klepala až do konce). Do toho hrála dobrý fotbal Ukrajina nebo samozřejmě Česko, které svými výkony taktéž nenudily. Tyhle mančafty mají skvělou fanouškovskou kulisu, takže pro evropský fotbal jen dobré zprávy.

Aspekt, který to ovšem přeci jen narušoval, byla pověstná technika. Asi by se zde hodilo přísloví - dobrý sluha a zlý pán. O tomto se vedou debaty už nějaký pátek a těžko říct, co je lepším řešením. Více to nechat na citlivém posouzení arbitra, nebo při každé příležitosti to svěřit prostě VARu? Názory se liší. Zastánci reagují s argumentem, že je to vývoj, který se opírá o využití moderní techniky a zároveň dělá zápas více transparetním a bez chybných rozhodnutí, která mohou ovlivnit zápas. Na druhou stranu jsme byli často svědky situací, kdy se tato technická vymoženost stala dosti trnem v oku lidí, kteří mají rádi volnější průběh hry. Takže hráč vstřelí branku, kterou pochopitelně tým společně s fanoušky slaví a najednou po 2 minutách se gól zpětně neuzná, neboť byl zaznamenán ofsajd. Takže se půlka stadionu musí oklepat z euforie a smířit se s tím, že tak krásný gól bude neoficiální. Samozřejmě, eliminoval se vliv lidského faktoru, který někdy nedokáže posoudit milimetrový ofsajd na první dobrou, ale zkuste si položit otázku - platila by pověstná ruka Maradony? No, asi těžko, VAR by to vše zvrátil. Jenže fotbal se hraje především pro lidi, není tedy součástí kopané i chybovost? Uznávám, že ta otázka pracuje s lehkou nadsázkou. Nikdo nechce vidět během zápasu fatální chyby, ale v opačném extrému sledovat každý okamžik, zda je v souladu s pravidly, to také není zrovna výhra.

Fotbal je sport, kolektivní hra, kterou sleduje téměř celý svět. A sledují ho taktéž mladí a budoucí fotbalisté, kteří spoustu hráčů na EURU považují za své vzory. Je to tak trochu ohraná písnička, simulování, ostré fauly a tak dále. Není to první ani poslední fotbalový turnaj, kde se s tímto faktorem setkáme v hojném počtu. Ale když se do toho přidají fanoušci, kteří toto nesportovní a neférové jednání podtrhují despektem k druhým, narušováním hry a vulgárními pokřiky na ostatní, je to spíše smutná vizitka těchto lidí a žene to i temné světlo na adresu fotbalu. Ale to je zodpovědnost každého jednotlivce, ono totiž ten znak s nápisem “RESPECT” odkazuje komplexně na tyto aspekty, byť nejsou tolik společností reflektovány, jako jiné, dnes velmi často prezentované kauzy, někdy až přehnaně vyostřené.

Politika, jako vlastní gól a faul ze strany UEFA
EURO 2020 se do kroniky zapíše i z jiného úhlu a já často váhám, zda přesně tento fenomén je dobrým směrem, kterým se fotbal (evropský i světový) udává. Společenská témata, která rezonují napříč společností, jsou velmi často zdrojem debat, někdy ostřejších výměn názorů a rezonují tak s náladou v dané společnosti. Má být transformátor těchto fenoménů sportovní událost? Má být EURO centrem společenských zájmů a spouštěč už tak napjatých sporů, které sportovní odvětví přesahují? Sportovní události (olympijské hry, fotbalové šampionáty, hokejové šampionáty nebo basketbalové šampionáty) byly událostmi, kde docházelo (alespoň na ten moment) k smíru, uklidnění situace, odklon od každodenních problémů. Přestane se politikařit, politika a vzájemné nesoulady stranou, fanoušci mají nyní jeden jediný zájem - aby se jejich týmu dařilo. Což o to, lidé mají plné právo se vyjádřit i během turnaje k čemukoliv a psát to do diskuzních fór jak se jim zlíbí (tedy pokud za to nedostanou ban), ale co když se do těchto debat vloží apolitická instituce - UEFA?

Nejsmutnější na tom celém je, že UEFA zamávala svou autoritou - bez nadsázky. Její chaotická, často podivná rozhodnutí a fakticky rozhodnutí, která šla vysloveně proti samotnému étosu, který si před lety sama osvojila, zanechala hořkou pachuť na turnaji. Lidé, fanoušci, diváci, ani samotní hráči nevěděli, co je tedy měřítkem onoho apolitického chování během šampionátu. Poklekávání, co by oficiálně podpora hnutí BLM, jež mělo demonstrovat boj proti rasismu a dsikriminaci prošlo téměř bez výhrad, obarvení německého stánku Allianz Arény do barev hnutí LGBT už neprošlo. Dříve neprošlo ani sundané tričko na podporu svého kamaráda, jak máme rozumět dnešnímu postoji?

Ne, politika do sportu nepatří. Lidé si chtějí odpočinout a podívat se na pěkný fotbal. Chtějí si to užít, zapomenout na chvíli na své starosti a uvolnit se u krásné hry s parádní kulisou. Fanoušci to dobře vědí, není mezi nimi nesvár, plácnou si po zápase, podávají si ruce, společně jdou na pivo. Maďaři, Rusové, Francouzi, Češi nebo Belgičané, je to jedno, všichni si to chtějí užít. Často medializované kauzy jakoby zastiňovaly a upozadňovaly tyto hlavní aspekty celého turnaje. Ty důležité okamžiky, kdy lidé navzájem fandili, hráči se navzájem hecovali, jakoby nebyly součástí fotbalového svátku. Proč je na hlavním panelu sportovního deníku, že fotbalisté xy země odsuzují zákon jiné xy země? Proč hráči a trenéři xy země tolik řeší fenomény, které se jiných xy zemí vlastně netýkají? Články o tom, která země poklekne a která nikoliv…že tam nějaký hráč slyšel údajně nějakou nadávku, že přímo tamten fotbalista se vyjádřil blbě o jiném fotbalistovi…opravdu je toto fotbal, který chceme sledovat? Opravdu je to tak důležité, že EURO musí nasakovat tyto sociální trendy, jen aby nadzvedl určitou část skupiny lidí? Kam až to může zajít? UEFA není politickou organizací a měřit má přeci stejným metrem…tohle byl faul, kterého se dopustila a ustoupila zájmovým skupinám, kterým o fotbal vlastně ani nejde. Chtějí vyvolat rozruch. Je to absurdní, kdo fandí Maďarsku, které předvedlo skvělý výkon, neznamená, že podporuje nedávno přijatý zákon. Kdo nepoklekne neznamená, že je mu diskriminace druhých lhostejná. Respekt je hodnota, která se nedá koupit, respektovat a být respektován je dřina.

Závěr
EURO 2020 tak svou specifičností zaujalo. Je otázkou, zda posun, který ve fotbale vidíme, je vždy objektivně dobrý a přínosný. Sami si položte otázku, zda se vám turnaj po všech směrech vlastně líbil. To, co je ale nejdůležitější je to, aby se líbil po sportovní stránce, protože o to jediné šlo a jde. Proto si užijme finálový zápas mezi Itálií a Anglií bez nejrůznějších nefotbalových okolností. Fanděme dobrému fotbalu, kde jde o kvalitní hru a pěkný výsledek, o zápas, který nás baví. Fotbal je čas, kdy se přátelé sejdou u piva, nebo u televize a “vypnou”. Jakmile do toho začne zasahovat politika, i o tento příjemný faktor lze snadno přijít. EURO 2020 bylo zajímavým milníkem, který přinesl jak kladné, tak i negativní aspekty, přinesl inspiraci, ale i varování.

Jedná se čistě o můj pohled, doporučuji rozhovor s M. Bosákem na Prostoru X o EURU a vše kolem něj. Jaromír Bosák otevřeně o kritice i šancích Česka na Euru: Můj konec se blíží, Dánsko může celý turnaj vyhrát | Reflex.cz

Klidně namítejte, přispějte do diskuze, nesouhlaste či souhlaste, uvítám každý komentář pod příspěvkem. Každý to může vidět jinak a je to tak dobře. Osobně jsem EURO sledoval, české zápasy a zápasy silných týmů. Nestihl jsem každý zápas, sledoval i dění kolem, ačkoliv mě často překvapil obsah zpráv, který prostě řešil spíše nesmysly namísto fotbalu jako takového.

1 Like